Velvyslanectví - seznam a kontakty na velvyslanectví

Diplomatický vztah

Podle mezinárodního práva má každý subjekt mezinárodního práva nárok na udržování diplomatických vztahů, tzn. právo zřídit zastupitelství své země v jiných státech (resp. význačných mezinárodních organizacích a institucích).

V uspořádání diplomatických vztahů a kodifikaci zde platných norem hrálo roli několik konvencí a konferencí:

  • První obsažná kodifikace norem diplomatických vztahů byla přijata na Vídeňském kongresu 1815.
  • Zde přijaté zásady byly rozšířeny a potrvzeny v závěrečném dokumentu konference v Cáchách roku 1818.
  • Dnes užívané normy byly kodifikovány ve Vídni roku 1961 (Vídeňská úmluva o diplomatických stycích).
  • Konzulární vztahy jsou upraveny Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích (1963).

 

Diplomatičtí zástupci jsou podle Vídeňské úmluvy z roku 1961 děleni do tří tříd:

 

Funkce tzv. ministerského rezidenta, jak byla zavedena v Cáchách roku 1818, pozbyla během 20. století rozšíření (funkce velvyslance byla zpočátku vyhrazena pouze několika velmocím, ostatní státy vysílaly ministry resp. ministerské rezidenty).

Konzul, stejně jako i apoštolský delegát, naproti tomu neplatí jako diplomaté.

Vídeňská úmluva řídí také otázku ochrany diplomatických zástupců a jejich úřadů proti trestnímu stíhání a jiným zásahům státní moci. Zde se jedná o diplomatickou imunitu a exteritorialitu.

Reklama :

Hlavní nabídka

Další informace

Upozornění, zásady ochrany osobních údajů: smluvní podmínky.