Mezinárodní smlouva je jedním z hlavních pramenů mezinárodního práva (prameny mezinárodního práva, kterou jsou považovány za závazné, jsou vyjmenovány v článku č. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora např. mezinárodní obyčej). Váže ty státy, které ji podepsaly (mezinárodní platnost) a ratifikovaly (mezinárodní účinnost). Mezinárodní smlouva je dokument s mezinárodněprávními účinky, na jejímž obsahu se dohodly smluvní strany (subjekty mezinárodního práva - nejčastěji státy). Je-li písemná (což je pravidlem), může být na jednom, dvou, nebo vícero dokumentech.
Dosavadní mezinárodní obyčeje, týkající se mezinárodních smluv, byly kodifikovány a doplněny do Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1969. Tato úmluva se však vztahuje jen na mezinárodní smlouvy uzavřené písemnou formou; mezinárodní smlouvy sjednané v jiné formě se nadále řídí mezinárodním obyčejovým právem.
Často uváděná postupimská dohoda mezinárodní smlouvou není.
