Velvyslanectví - seznam a kontakty na velvyslanectví

Vídeňský kongres

Vídeňský kongres bylo setkání zástupců téměř všech zemí Evropy po napoleonských válkách, které upravilo mezinárodní vztahy soustavou smluv. Kongres se konal od 1. října 1814 do 9. června 1815 ve Vídni pod řízením rakouského císaře, uherského a českého krále Františka I., který byl zastoupen ministrem zahraničí Metternichem. Pro svůj průběh do března 1815 je nazýván také tančící kongres.

Hlavní myšlenky Vídeňského kongresu:

  • Kvietizmus – snaha o naprostý klid v Evropě, snaha zabránit revoluci za každou cenu.
  • Restaurace v snaha vrátit situaci do doby před Velkou Francouzskou revoluci a obnovit tak feudální a klerikální pořádky, uspokojit územní požadavky vítězných velmocí a na trůny dosadit původní panovnické rody.

 

Největší územní změny:

  • Holandsko, Belgie a Lucembursko se spojili do Nizozemského království
  • Spojené království Velké Británie a Irska získalo Maltu, mys Dobré Naděje, Jižní Afriku, Cejlon
  • Rakousko připojilo Benátsko, Terst, Tyrolsko, Lombardii a Dalmácii, ztratilo Belgii
  • Prusko se rozšířilo o Porýní a část Saska, Gdaňsk, Poznaňsko a švédské Pomořany
  • Rusko získalo Besarábii a Finsko, vytvořilo z Varšavského knížectví Polské království (kongresovku), které bylo v personální unii s Ruskem

Změnit se však muselo i Napoleonem rozvrácené Německo. Vídeňský kongres zde vytvořil Německý spolek (volné soustátí 39 malých zemí včetně Pruska, Rakouska i Čech a Moravy).

Svatá aliance bylo spojenectví Ruska, Rakouska a Pruska, které mělo dohlížet na dodržování KVIETIZMU na základě „křesťanské solidarity“ (nehledě na to, že Romanovci byli pravoslavní, Habsburkové katolíci a Hohenzollernové lutheráni). Tato aliance byla vlastně ztělesněním reakční spolupráce. Jelikož tvůrcem politiky rovnováhy byl do značné míry kníže Metternich, mluvíme někdy také o metternichovském systému. Ráz této politiky, která fungovala v Evropě od vídeňského kongresu v podstatě až do první světové války, označujeme také jako koncert velmocí. Revoluční myšlenky však nezapadly a již po několika letech se projevila touha po svobodě.

Zástupci evropských zemí na Vídeňském kongresu:

  • Rakousko – Metternich (ministr zahraničí)
  • Anglie – Castlereagh (ministr zahraničí)
  • Francie – Talleyrand
  • Rusko – Alexandr I. (kníže)
  • Prusko – Fridrich Vilém III.

Reklama :

Hlavní nabídka

Další informace

Upozornění, zásady ochrany osobních údajů: smluvní podmínky.